Ze všech otázek, které si v životě položíte, je nejdůležitější: Jsem dost dobrý na to, abych šel do nebe? Odpověď na tuto otázku bude mít věčné následky. Způsob, jak to zjistit, je zeptat se sám sebe, zda jste dodržovali Boží měřítko dobra, Desatero přikázání. Většina lidí by řekla: „No, jedno nebo dvě jsem porušil, ale nic moc závažného, jako třeba vraždu apod.“. Pojďme si je tedy projít a podívat se, jak jste na tom vy: 1. NEBUDEŠ MÍT JINÉHO BOHA PŘEDEVŠÍM.
Je Bůh ve tvém životě na prvním místě? Miluješ Boha nade vše ostatní? Představte si, že jste svým dětem koupili televizi, ale druhý den večer jste přišli z práce domů a zjistili jste, že se vás ani neobtěžují pozdravit. Byly příliš zaneprázdněné sledováním televize. Tím, že vás ignorovaly, protože se raději dívaly na televizi, upínaly svou lásku spíše k daru než k dárci, což je špatné pořadí citů. Stejně tak pokud milujeme cokoli – svého partnera, děti nebo dokonce svůj vlastní život – více než Boha, upínáme svou náklonnost spíše na dar než na Dárce, což je přestoupení prvního přikázání. Bible vlastně říká, že bychom měli milovat Boha natolik, že by nám naše láska k rodině měla připadat jako nenávist ve srovnání s láskou k Bohu, který nám tyto milované osoby daroval. Milovali jste Boha celým svým srdcem? Pokud ne, dopustili jste se nejstaršího hříchu v knize. Soudce buďte vy. Budete v soudný den nevinní, nebo vinní z porušení tohoto přikázání? Nesoudím vás – žádám vás, abyste před Soudným dnem soudili sami sebe. 2. NEVYTVOŘÍŠ SI ŽÁDNÝ RÁJOVÝ OBRAZ.
To znamená, že bychom si neměli vytvářet boha podle svých představ, ať už rukama, nebo myslí. Vytvořili jste si ve své mysli boha, který vám vyhovuje – kde si říkáte: „Můj bůh je milující bůh, který by nikdy nikoho neposlal do pekla“? Možná vašemu bohu nevadí tu a tam nějaká ta „bílá“ lež nebo faleš – ve skutečnosti nemá žádné morální diktáty. Ve skutečnosti takový bůh neexistuje; je to výplod vaší fantazie. Pokud váš bůh není ten, který je zjeven v Písmu svatém, pak jste si vytvořili obraz Boha podle svých představ, což Bible nazývá modloslužbou. Písmo varuje, že žádný modloslužebník nevejde do nebeského království (1 Kor 6,9). 3. NEBUDEŠ Brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo.
Vzali jste někdy Boží jméno nadarmo – použili jste ho lehkovážně, jako třeba „OMG“, nebo místo čtyřpísmenného slova, abyste vyjádřili znechucení? Dokonce ani Hitlerovo jméno nebylo natolik opovržlivé, aby se dalo použít jako nadávka. Pokud jste si vzali svaté jméno Boha, který vám dal život, a použili ho tímto způsobem, nazývá se to rouháním a Bible říká: „Hospodin nepovažuje za nevinného toho, kdo bere jeho jméno nadarmo“ (Ex 20,7). 4. PAMATUJTE NA DEN ŠABATY, ABYSTE JEJ DRŽELI SVATÝ.
Tento příkaz jsem ignoroval 22 let. Přestože mi Bůh daroval život, nedal jsem mu ani jeden den ze sedmi. Provinil jsem se tím, že jsem toto přikázání porušil. 5. CTI SVÉHO OTCE A SVOU MATKU.
Vždy jsi bezvýhradně ctil své rodiče a choval ses k nim tak, aby to bylo Bohu milé?
To neznamená, že je budete ctít jen tehdy, když je budete považovat za dobré rodiče. Máme si jich vážit a poslouchat je jen proto, že jsou to naši rodiče. Požádejte Boha, aby vám připomněl hříchy vašeho mládí. Vy jste na ně možná zapomněli, ale Bůh ne. 6. NEMÁŠ VRAHY.
Bible varuje, že pokud se na někoho bezdůvodně zlobíme, hrozí nám soud a že „kdo nenávidí svého bratra, je vrah“ (1. Jana 3,15). Svým postojem a úmyslem můžeme porušit Boží zákon. Porušili jste toto přikázání tím, že jste vůči někomu chovali hněv nebo nenávist? Pokud ano, Bůh vás považuje za viníka vraždy a „žádný vrah nemá v sobě věčný život“. 7. NESMÍŠ SE PODÍLET NA CIZOLUŽSTVÍ.
Kdo z nás může říci, že má čisté srdce? Ježíš varoval: „Kdo se podívá na ženu, aby po ní zatoužil, už s ní zcizoložil ve svém srdci“ (Mat 5,28). Bůh viděl každou vaši myšlenku a každý hřích, kterého jste se kdy dopustili. Přijde den, kdy budete muset čelit Jeho zákonu, a je nám řečeno, že nečistí, smilníci (ti, kdo mají sex před manželstvím) a cizoložníci nevejdou do Božího království (1 Kor 6,9.10). 8. NEKRADEŠ.
Vzali jste někdy něco, co vám nepatřilo, bez ohledu na to, jakou to mělo hodnotu? Patří sem krádež odpovědi na test, odnesení propisky z práce, dokonce i ponechání si drobných navíc, o kterých víte, že vám nepatří. Pokud jste si vzali něco, co vám nepatří, pak jste zloděj – a nemůžete vstoupit do Božího království (1 Kor 6,9.10). 9. NESMÍŠ VYDÁVAT LŽIVÉ SVĚDECTVÍ.
Už jsi někdy lhal? Pak by to z vás dělalo lháře. Možná si nemyslíte, že lhaní je vážný hřích, ale Bůh si to myslí. „Lživé rty jsou Hospodinu ohavností“ (Př 12,22), protože On je Bohem pravdy a svatosti. Bible varuje, že všichni lháři budou mít svůj díl v ohnivém jezeře (Zj 21,8). 10. NEBUDEŠ CHTÍT.
Už jsi někdy toužil (žárlivě toužil) po něčem, co patří jinému člověku? To je porušení desátého přikázání a chamtivci nezdědí Boží království (Ef 5,5). Kdo z nás může říci, že se neprovinil porušením těchto přikázání? Všichni jsme zhřešili a stejně jako u lidských zákonů stačí porušit jeden zákon, abyste se provinili. Bible varuje: „Neboť kdo by zachovával celý zákon, a přesto by v jednom bodě klopýtl, je vinen ze všech.“ (Jk 2,10). Jedno děvčátko se jednou dívalo na pasoucí se ovce a přemýšlelo o tom, jak bíle vypadají na zeleném pozadí. Když však začalo sněžit, pomyslela si: „Ty ovce teď vypadají na bílém sněhu špinavě!“ A tak se jí zdálo, že je to pravda. Byly to tytéž ovce, ale na jiném pozadí. Když se porovnáváme s lidským měřítkem, vypadáme docela čistě, ale když se porovnáme s čistou sněhobílou spravedlností Božího měřítka, jeho morálního zákona, vidíme se v pravdě: že jsme v jeho očích nečistí. Bible říká, že lidem je určeno jednou zemřít a pak stanout před soudem, a že Zákon je svatým měřítkem, podle kterého bude lidstvo v soudný den souzeno. Abychom byli dost dobří na to, abychom mohli jít do nebe, musíme být dokonalí – v myšlení, slovech i skutcích.
Budete tedy v den soudu nevinní, nebo vinní z porušení Božího zákona? Víte, že budete vinni. Možná to bude znít divně, ale to nejhorší, co můžete v této chvíli udělat, je snažit se očistit svůj životní styl; možná si uvědomujete, že jste zhřešili, a myslíte si, že od nynějška budete dodržovat Desatero, konat dobré skutky, říkat správné věci a myslet jen na čisté myšlenky. Měl by však soudce propustit vraha, protože říká, že nyní bude žít dobrým životem? Ne; zločinec má dluh vůči spravedlnosti, a proto musí být potrestán. Možná si myslíte, že Bůh je dobrý, a proto vaše hříchy přehlédne. Kdybyste se však u civilního soudu provinili hroznými zločiny a řekli soudci: „Pane soudce, jsem vinen, ale věřím, že jste dobrý člověk, a proto mé zločiny přehlédnete,“ soudce by pravděpodobně odpověděl slovy: „V jedné věci máte pravdu, jsem dobrý člověk a právě díky své dobrotě se postarám o to, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost a abyste byl za své zločiny potrestán.“ Právě to, v co mnozí lidé doufají, že je v soudný den zachrání, Boží dobrota, bude tím, co je odsoudí. Je-li Bůh dobrý, musí potrestat vrahy, lháře, zloděje atd. a místem Božího trestu je „vězení“ pekla. Jak strašné místo musí být peklo! Když se dozvíte, že nějaký člověk dostal za zločin pokutu 5 dolarů, mohli byste usoudit, že jeho zločin byl bezvýznamný. Pokud však dostal trest smrti, mohli byste dojít k závěru, že jeho zločin byl ohavný. Stejně tak můžeme podle trestu, který za něj byl udělen, nahlédnout, jak ohavný musí být hřích v očích naprosto svatého Boha: „Odplatou za hřích je smrt“ (Řím 6,23) a věčnost v pekle. Nevděčné lidstvo se nikdy neobtěžuje Bohu poděkovat za jeho úžasná požehnání života, barev, světla, jídla, radosti, krásy, lásky a smíchu, a proto mu tato požehnání vezme. Místo toho, aby Mu projevovali vděčnost tím, že Ho poslouchají, používají Jeho jméno k proklínání. Jejich trest bude spravedlivý a přísný až do krajnosti. Podle Bible je peklo místem věčných, vědomých muk, kde „červ neumírá a oheň nehasne“; je tam „pláč a skřípění zubů“, „věčný trest“ a „věčný oheň . … čerň temnoty navěky.“ Mám o vás strach, ale nejsem jediný, kdo nechce, abyste skončili v pekle. Člověku, který ti dal tento traktát, záleželo na tom, aby ti ho dal a riskoval odmítnutí, a sám Bůh si nepřeje, abys zahynul. Protože je Bůh bohatý na milosrdenství, vytvořil cestu, aby vám bylo odpuštěno. Abychom si ujasnili, jak neuvěřitelnou věc pro vás udělal, podívejme se znovu do občanského práva: Stojíte před soudcem a jste vinni z velmi závažných trestných činů. Byly předloženy všechny důkazy a o vaší vině není pochyb. Pokuta za váš zločin je 1 000 000 dolarů nebo doživotní vězení, ale vy nemáte ani dva haléře, které byste si mohli utřít. Soudce se chystá vynést rozsudek… zvedne kladívko, když vtom do toho vstoupí někdo, koho ani neznáte, a zaplatí pokutu za vás. Spravedlnosti bylo učiněno zadost, zákonu bylo učiněno zadost a vy jste nyní volní. A co víc, ten, kdo zaplatil pokutu, ukázal, jak mu na vás záleží. Jeho platba byla důkazem jeho lásky.
To pro vás Bůh udělal před dvěma tisíci lety. Poslal svého Syna, Ježíše z Nazareta, aby za tebe zaplatil trest smrti. Ježíš za tebe zemřel na kříži, abys mohl žít. Jste vinni, On zaplatil pokutu. Je to tak jednoduché. Bible to říká takto: „Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás…“. Bůh však svou lásku k nám dokazuje tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšníci“ (Gal 3,13; Řím 5,8). Pro Ježíše to nebyla žádná maličkost, když za nás zemřel. Jediné, co mohlo splnit požadavky Věčného zákona, byla prolitá krev bezhříšného Božího Syna. Jakou lásku k tobě musí Bůh chovat! Ježíš vytrpěl nevýslovná muka, abyste vy nemuseli být potrestáni za své hříchy. O tři dny později pak vstal z mrtvých a porazil smrt. Jeho obětní smrt a vzkříšení znamenají, že už nemusíte být dlužníky Zákona a Bůh vám nyní může udělit věčný život, pokud budete poslušní evangelia. Co byste tedy měli dělat? Jednoduše činit pokání (odvrátit se od svých hříchů) a vložit svou důvěru v Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána. Neodkládejte to; možná vám to zítra nevyjde – každých 24 hodin zemře 150 000 lidí. Prodali byste oko za milion dolarů? A co takhle obě za 20 milionů dolarů? Nikdo se zdravým rozumem by to neudělal. Vaše oči jsou pro vás k nezaplacení, přesto jsou pouhým oknem vaší duše. Váš život (vaše duše) má takovou hodnotu, že Ježíš řekl, že byste ve srovnání s ním měli pohrdat hodnotou svého oka. Řekl, že pokud tě tvé oko přivádí k hříchu, vytrhni si je a zahoď je od sebe, neboť je lepší vejít do nebe slepý, než jít do pekla s oběma očima. Jinými slovy, ze všech věcí, které byste měli ve svém životě upřednostnit, to není vaše zdraví, vaše povolání atd. – Je to vaše věčná spása. Vidíte svou obtížnou situaci? Jsi vinen hříchem proti samotnému Bohu, a protože ti dal svědomí, poznáš, co je správné a co ne. „Svědomí“ znamená „s vědomím“, není tedy pravda, že pokaždé, když jsi lhal, kradl atd. udělal jsi to s vědomím, že je to špatné? Děsí vás skutečnost, že jste zhřešili proti Bohu? Mělo by. Svým hříchem jste ho vlastně rozhněvali. Bible říká, že na vás zůstává jeho hněv, že jste ve své mysli nepřítelem Boha kvůli zlým skutkům. Nechť však strach působí pro tvé dobro, podobně jako tě strach z toho, že vyskočíš z letadla uprostřed letu, přiměje nasadit si padák. Ať vaše vůle žít otevře vaše srdce evangeliu spasení. Pomyslete na člověka, který se dopustil cizoložství. Jeho věrná žena je více než ochotná vzít ho zpět, s jakým postojem by k ní tedy měl přistupovat? Měl by být nesmírně pokorný, prosit o odpuštění a v srdci se rozhodnout, že už nikdy ani nepomyslí na to, že by se dopustil cizoložství. Takto by měl přistupovat k Bohu. Pokud si nejste jisti, jak se modlit, přečtěte si Žalm 51 a udělejte z něj svou modlitbu.
Odvraťte se od svých hříchů a vložte svou víru v Ježíše Krista stejným způsobem, jakým byste vložili svou víru v padák, který vás zachrání. Nejenže „věříš“, že ti to prospěje, ale tím, že si ho nasadíš, mu skutečně svěříš svůj život. Bible říká: „Oblečte si Pána Ježíše Krista“ (Ř 13,14). Když to uděláte, Bůh vám odpustí každý hřích, kterého jste se kdy dopustili, a udělí vám dar věčného života. Pak denně čtěte Bibli a poslouchejte, co čtete.